Historie SDH Horní Radechová

OBEC HORNÍ RADECHOVÁ

Z pamětní knihy hasičů se dozvídáme, že první historické záznamy o obci pocházejí ze 14. století. Původně se obec jmenovala Dochowa, ale již v roce 1402 se v záznamech panství náchodského vedla pod jménem Hořejší Radechová a nebo Svrchní Radechová. V té době spadala pod farnost náchodskou. Písemné záznamy z 29. listopadu 1402 hovoří  o povinnosti obce zaplatit kaplanovi při oltáři Panny Marie v Náchodě 24 krejcarů pražského rázu z nařízení vrchností Dětřich z Janova a Náchoda. Za tento poplatek byl kaplan povinen odsloužit obci 5 až 7 mší svatých. 1Kronikář p. Pozděna Antonín popisuje obec jako ukázku typické horské vesnice ulicového typu rozkládající se po obou březích potoka Radechovky. Dolejší částí obce probíhá okresní silnice spojující Náchod s Červeným Kostelcem. Na tuto silnici navazuje odbočka směrem k  Slavíkovu a Hronovu. Údolí, ve kterém se obec nachází, je obklopeno na severovýchodě Zbečníkem, na severu Horním Kostelcem a dále směrem na jih Červeným Kostelcem, Zábrodím a Horními Rybníky.

V současné době má obec přes 450 trvale žijících občanů. Několik roubených stavení i zděných chalup se z minulosti zachovalo, ale jinak se v obci uskutečnila rozsáhlá výstavba moderních domků a opravy starších budov.

 

ZALOŽENÍ HASIČSKÉHO SBORU V OBCI

Lidé od nepaměti věděli, že oheň má pro člověka mimořádný hospodářský i společenský význam. Poskytoval mu teplo, ochraňoval jej před nebezpečnou zvěří, dával možnost přípravy pokrmů, umožňoval mýtit lesy a přeměňovat je na úrodnou půdu. Znali také jeho nebezpečí, pokud se na ním ztratila kontrola a oheň se změnil v ničivý živel. Zatímco v 9. a 10. století byly ještě české země řídce osídleny a šíření požáru tolik nehrozilo, v dobách kolonizace ve 13. a 14. století nastala výstavba větších celků obytných a hospodářských budov na malé rozloze a tím hrozilo veliké nebezpečí v případě požáru a jeho šíření. Budovy většinou byly celodřevěné, slámou a šindelem kryté, a tak není divu, že často celé části měst či obcí oheň zničil. Aby se zabránilo vzniku požárů a jejich hašení, bylo nutné zpracovat stručné směrnice. Za nejstarší dochované se považují směrnice města Prahy ze 14. století. Po jejich vzoru si i ostatní města a obce připravovala svá nařízení a pravidla chování při požáru a jeho hašení. Teprve v roce 1864 se ve Velvarech podařilo založit první dobrovolný sbor hasičů, který nahradil cech řemeslníků a obchodníků, do té doby zajišťující dodržování dohodnutých pravidel chování u požáru. Po jejich vzoru se rychle zakládají podobné sbory v dalších městech a obcích.

Rok 1884 se stal památným pro občany naší obce. Dne 22. února se sešli občané na schůzi s myšlenkou uskutečnění založení obdobného spolku, který by ochraňoval majetek a životy občanů. Této schůze se zúčastnili autoři myšlenky: učitel Jan Kratochvil,  hostinský Augustin Kratěna, rolník František Vít, tkadlec Augustin Burdych, rolníci jan Martinec, Josef Hurdálek a Adolf Semerák, obchodník Josef Hanuš, učitel Jan Brouček, kovář Vincenc Beneš a obuvník Václav Míl. Myšlenka založení sboru byla občany přijata velice kladně a na téže schůzi byli prozatímním vedením pověřeni učitel Jan Kratochvil a Augustin Kratěna. Na další svolané schůzi 26. Března byli jmenováni prozatimní funkcionáři: starostou Augustin Kaněra, jednatelem Jan Kratochvil, velitelem Adolf Semerák, jeho náměstkem Augustin Burdych, pokladníkem Josef Hanuš a zapisovatelem Jan Brouček. Podle stanov nadřízených úřadů byl vypracován služební řád, který byl posléze 15. května schválen c. k. místodržitelstvím v Praze.

V dalších měsících sbor vyvíjel aktivní činnost a získal si podporu místních občanů. Za přispění obecního zastupitelstva byla zakoupena ruční čtyřkolová stříkačka za 638 zl. a 50 krejcarů od firmy Smekal, členové získali nové hasičské oblečení. Na potoce byly vybudovány vodní nádrže a obec byly vybavena tabulkami ohlašovny požárů. Členové sboru pravidelně cvičili na pozemku Josefa Hanuše a našly se prostory pro umístění stříkačky. V květnu se sbor začlenil k župní jednotě „Metuj“ v Polici n. Metují. V červenci se sbor poprvé předvedl s novou stříkačkou při požáru v Hronově. V témže měsíci se konaly nové volby, protože část členské základny nebyla spokojena s prací velitele. Jedohlasně byl předsedou zvolen Antonín Ticháček, velitelem byl zvolen Augustin Kaněra, podvelitelem Augustin Burdych a jednatelem Josef Hurdálek. Situace ve sboru se zklidnila a znovu se pravidelně cvičilo. K dalším požárům vyjel sbor v září do Rtyně a krátce poté na Zábrodí, kde hořelo u p. Burdycha. Ke konci roku 1884 měl sbor 39 členů.

 

KONEC 19. STOLETÍ

následujícím roce po ustanovení hasičského sboru v obci se sbor musel vypořádat nejen s nedostatkem financí, ale i s nekázní některých členů a došlo i k několika vyloučením ze sboru. Přesto se pravidelně cvičí, zadaly se k ušití nové stejnokroje, uspořádán byl společný výlet. S pomocí daru 1 zl. od Adolfa Semeráka se sbor zúčastnil hašení požáru ve Vysoké Srbské. V roce 1886 se uskutečnily nové volby, které potvrdily ve funkci dosavadního předsedu, ale za velitele byl zvolen Augustin Burdych, podvelitele Josef Vlček a jednatelem se stal Jan Brouček. V roce 1887 se o půlnoci rozhořel oheň na stavení Františka Khóly na Končinách. Spolu s okolními sbory se hašení zúčastnili i naši hasiči, kteří se však dostavili bez stříkačky. Stodola shořela, ale domovní stavení bylo zachráněno. Další volby v roce 1889 poukazují na fakt, že ne všechno ve sboru funguje bez problémů. Za předsedu byl zvolen hostinský Josef Vlček a podvelitelem Čeněk Domáň. V tomto roce vstupuje sbor do župy náchodské. Mnoho členů sboru se aktivně zapojilo při likvidaci následků letní bouře s krupobitím, která způsobila poškození mnoha budov obce.

Rok 1891 byl pro mnohé občany obce tragickým s ohledem na vzniklé požáry. Nejprve v březnu člen sboru Vincenc Domáň úmyslně zapálil své stavení a připoután řetězy k trámu našel v plamenech smrt. Kvůli jeho dluhům a řešením situace tímto způsobem shořelo i několik dalších menších stavení. V dubnu pak hořelo v Dolních Rybníkách. Dne 27. srpna z nezjištěných příčin začala hořet stodola čp. 46 a následně další stavení v okolí, takže i přes rychlý příjezd členů sboru a dalších 8 jednotek nakonec shořelo 5 stavení, 2 stodoly a 1 krámek. Další budovy v okolí se podařilo zachránit zásluhou značného nasazení všech přítomných. Celková škoda byla odhadnuta na 3000 zl..

V roce 1892 proběhly opět volby vedení sboru. Došlo k dalším změnám: předsedou se stal Josef Kaněra, velitelem Jan Bouček, náměstkem velitele Josef Vlček a jednatelem učitel František Havlík. V dalším roce stojí za zmínku požár z března 1893, kdy shořela chalupa Josefa Volhejna, naštěstí vzniklá škoda byla kryta pojištěním. Obec se obrátila na sousední Horní a Dolní Rybníky s prosbou, aby se i jejich občané přidali k radechovskému sboru. V roce 1894 se konal ve Zbečníku župní hasičský sjezd, kterého se zúčastnili i naši hasiči v hojném počtu. Součástí programu pro přítomných 370 členů 23 hasičských sborů byl společný průvod a koncert. Volby v tomto roce potvrdily stejné obsazení výboru spolku. Na slavnostní schůzi bylo připomenuto 10 let činnosti sboru a tato neúnavná práce byla vyhodnocena velmi dobře. V roce 1885 byly schváleny nové stanovy c. k. místodržitelstvím v Praze a s nimi byli seznámeni členové sboru velitelem Janem Boučkem. Sbor se zúčastnil župního sjezdu ve Svatoňovicích, kam se účastníci přesunuli na ozdobeném žebřiňáku. V listopadu shořelo stavení Václava Čejchana v Dolních Rybnících, hašení se zúčastnili naši hasiči se stříkačkou. Škoda byla odhadnuta na 500 zlatých. V roce 1896 odstupuje celé vedení sboru a byly vyhlášeny volby. Předsedou byl zvolen Josef Hurdálek, velitelem Karel Prouza, podvelitelem Josef Burdych a jednatelem Jan Hubka. V tomto roce byly opraveny staré přilby, protože na zakoupení nových nebyly peníze. V tomto roce pracovalo u sboru 74 členů. V roce 1897 se ve volbách stal předsedou Josef Hurdálek, velitelem Josef Burdych a náměstkem velitele Josef Vlček. Na obec byl vznesen požadavek o zajištění nových cvičných obleků a uvolnění školních prostor pro stříkačku. Poslední dva roky století nepřinesly změny ve vedení sboru. Stále je vyvíjen tlak na obec ohledně postavení nové kůlny pro stříkačku. V roce 1899 se sbor zúčastnil hašení požáru statku Antonína Víta ve Zbečníku. Ve spolupráci s ostatními sbory se podařilo stavení zachránit a shořela pouze střecha. Majitel pořídil vyvést ze stájí koně i dobytek, ale poté odešel nepozorován a byl později nalezen oběšen ve vlastním lese směrem na Rokytník. Naši hasiči se zapojili i při požárech v Červeném Kostelci a stohu p. Pošepného v obci.

ČINNOST SBORU DO 1. SVĚTOVÉ VÁLKY

Na počátku 20. století se v činnosti sboru nic neměnilo, pravidelně se cvičilo, i když docházka nebyla vždy vzorná. V roce 1901 zemřel dlouhodobý a obětavý člen Josef Kaněra. Pohřeb se konal 20. března za široké účasti občanů a mládeže. V roce 1902 se za pěkného počasí konal v obci župní sjezd. Součástí programu pro zúčastněné sbory bylo cvičení na místní hostinec a následně taneční zábava. V tomto roce byly zakoupeny 2 žebříky a 4 provazy pro lezce. Jednatelem sboru byl zvolen Roman Hanuš. V následujícím roce 1903 se konal slovanský hasičský sjezd v Praze, kterého se za sbor zúčastnili Vilém Horák, Roman Hanuš a František Hanuš. Ze sborové pokladny každý na cestu obdržel 7 K a zbylé 2 K 80 hal. si doplatili sami. Konal se také župní sjezd na Kramolně a oslavy na Zábrodí. Ve volbách byli do funkcí zvoleni: předsedou Josef Hurdálek, velitelem Josef Burdych a podvelitelem Josef Hamza. V roce 1905 doprovodil sbor na poslední cestu dloudodobého velitele sboru Josefa Burdycha, ve kterém ztratil pracovitého a dobrého člověka. Dne 10. srpna odpoledne vypukl velký požár v obci. Z hořící usedlosti Amálie Hubkové se oheň přenesl i na další 2 stavení. Hašení se zúčastnilo spolu s našimi hasiči i 6 sborů z okolí. V roce 1906 stojí z kroniky za zmínku požáry stavení Karla Hofmana v naší obci a stavení Augustina Lelka ve Zbečníku. U obou asistovali i naši hasiči. Na konci roku 1906 byli do funkcí zvoleni: předsedou Josef Hurdálek a velitelem Adolf Středa. V letech 1907 – 1908 se nic mimořádného nedělo, pořádány byly tradiční župní sjezdy, kterých jsme se účastnili.

V roce 1909 vypukl v obci požár, který nemá pamětníků. V pondělí 17. května odpoledne vznikl požár ve stodole Josefa Kollerta, který se v krátké době rozšířil na stavení Josefa Lokvence, Josefa Hanuše, Josefa Nemejty, Josefa Hanuše čp. 48, Albertiny Peterové a Antonína Prouzy. Plameny šlehaly vysoko a spalovaly vše, co jim přišlo do cesty. Hašení se zúčastnilo celkem 16 strojů, přesto škody byly veliké a 15 rodin přišlo o střechu nad hlavou. V tomto roce se uskutečnily oslavy 25 let sboru s taneční zábavou a cvičením pro přítomné zástupce 9 sborů z okolí. V dalších letech se nekonaly žádné mimořádné události, sbor vyjel k několika menším požárům v okolí – Dolní Radechová a Červený Kostelec. V roce 1911 nastoupil do funkce velitele sboru František Hanuš. V roce 1912 vypukly v obci 2 požáry. Nejprve shořela chalupa Ferdinanda Balcara a později chalupa manželů Špetlových, kdy se při hašení vážně zranil František Pozděna.

V červnu roku 1914 byl v Sarajevě zastřelen následník trůnu František Ferdinand a od té doby se stále hlasitěji ozývaly hrozby počátku války. Přesto sbor oslavil 30. výročí svého založení. Bohužel po mši svaté, která se konala v obecní kapli, ještě na počátku oslav, byla vyhlášena mobilizace a z dalšího programu sešlo. V tomto roce se ještě uskutečnil župní sjezd ve Zbečníku a naši hasiči asistovali u menších požárů v okolí, ale veškerá činnost již byla z důvodu válečného konfliktu omezena. Mnoho hasičů odešlo do války a po 4 následující roky se pouze v omezené míře cvičilo. Na slavnosti a župní sjezdy nebyl čas a ani nálada.

OBDOBÍ MEZI VÁLKAMI

Teprve po skončení války a kapitulaci Rakouska – Uherska ze dne 28. října 1918 se znovu obnovila činnost hasičského sboru. Přestože ve válce padlo 5 našich členů, hasičský sbor se rozrůstá o nově příchozí zájemce. Ve volbách z roku 1919 byli ve funkcích potvrzeni: předseda Josef Hurdálek, velitel František Hanuš a náměstek velitele Augustin Rak. Znovu se obnovila pravidelná cvičení, sbor se pravidelně účastnil pořádaných župních sjezdů. V roce 1922 odstoupil z funkce předsedy sboru po dlouhých 25 letech Josef Hurdálek a na jeho místo byl zvolen Vilém Horák. V tomto roce se uskutečnila zkouška hasičské stříkačky a bylo konstatováno, že její stav je dobrý i přes některé technické nedostatky. V roce 1924 se uskutečnily v obci oslavy 40 let činnosti sboru s účastí 8 okolních sborů. V zahradě br. Zvoníčka Václava se konal velký koncert a následně taneční zábava s širokou účastí občanů obce. V létě téhož  roku hořelo u Josefa Kollerta a ohni padla celá stodola i se stroji. Ve sboru se častěji ozývaly hlasy o potřebě zajištění motorové stříkačky, kterou v té době již měly mnohé okolní sbory. Stejně jako v předcházejících letech byl pořádán pro občany obce hasičský ples, jehož finanční výtěžek byl ukládán do sborové pokladny. V dalších letech sbor pravidelně cvičí, účastní se okrskových cvičení a župních sjezdů. Je činnost byla hodnocena velmi dobře. V roce 1928 dvakrát hořelo v obci, nejprve domovní stavení Augustina Hubky, poté dům Josefa Frýby, který si jej sám zapálil a byl později souzen. V roce 1929 se sbor dočkal dlouho očekávaného hasičského skladiště, které bylo slavnostně předáno k užívání dne 12. července. V roce 1930 byl zvolen nový předseda sboru br. Václavík Josef a náměstkem velitele br. Antonín Pozděna. Nový předseda sboru zavedl pravidelnou vzdělávací přípravu členů. V roce 1932 sbor zasahoval u požárů stavení Josefa Prouzy a Cecílie Prouzové. V roce 1933 byl na valné hromadě sboru zvolen nový předseda, kterým se stal br. Josef Meisner. Na počátku roku 1934 měl sbor 44 členů činných a 67 členů přispívajících. V květnu se sbor dočkal zakoupení nové motorové stříkačky od firmy Bohumil Mára v Táboře v celkové hodnotě 35.280 Kč s přispěním zemského hasičského fondu ve výši 5.000 Kč a půjčky od manželů Františka a Karolíny Prouzových ve výši 14.000 Kč. Váha stříkačky byla 550 kg, podvozku na gumových pneumatikách 400 kg a její čerpadlo bylo schopno dodávat 1200 l vody za minutu z hloubky 8,5 metru při plném výkonu. Zároveň byly zhotoveny nové cvičné uniformy. Předání motorové stříkačky proběhlo v rámci oslav 50. výročí založení sboru dne 20. května. Připraven byl velkolepý program oslav s průvodem obcí, pietní akcí u památníku padlých, slavnostní valnou hromadou a odpoledním hasičským a samaritánským cvičením. Slavnostní den byl zakončen koncertem a taneční veselicí v zahradě br. Josefa Lokvence. Nová motorová stříkačka se veřejnosti předvedla při požárech v roce 1936, kdy v obci hořelo u Josefa Meisnera a později v prodejně Augustina Prouzy. V roce 1938 byl br. František Hanuš nahrazen ve funkci Antonínem Pozděnou. Pořízeny byly slavnostní uniformy pro 15 členů. Na sklonku roku zasáhla občany další mobilizace a předzvěst nové kruté války. Přesto ještě v roce 1939 proběhly volby do vedení sboru a novým starostou se stal František Hanuš, velitelem Isidor Macháček a strojmistrem Augustin Kaněra ml.. Následuje okupace naší republiky a činnost sboru stejně jako všech okolních je značně omezena nařízeními a přípisy říšskoněmeckého politického úřadu. V roce 1942 se velitelem sboru stal Macháček Karel, náměstkem velitele Hanuš Jan  a jednatelem Vlach Ludvík. Uskutečnilo se jedno veřejné cvičení, jinak o činnost nikdo nejeví zájem, protože každý má starost o svoji rodinu a blízké. Dalšími změnami ve výboru bylo v roce 1944 nahrazení ve funkci náměstka velitele Hanuše Jana bratrem Hugo Kaněrou a v roce 1945 dosedl na předsednické místo br. Václav Vlk.

 

ČINNOST SBORU V POVÁLEČNÉM OBDOBÍ

V květnu roku 1945 přijal s ulehčením celý národ  ukončení druhé světové války a konec okupace naší země. Nabytá svoboda se projevila i ve zvýšeném zájmu o hasičskou činnost. Ve volbách se předsedou sboru stal Burdych Jiří a velitelem Josef Prouza. Sbor opět obnovil pravidelná cvičení s hojnou účastí členů. V roce 1946 hořelo u Augustina Hubky a zásluhou rychlého zásahu hasičů zůstalo obytné stavení zachráněno. V dalším roce došlo ke změně ve funkci velitele, do které byl zvolen Antonín Řezníček. Sbor pracoval dobře a pravidelně se účastnil pořádaných cvičení v okolí. Ke změnám ve vedení sboru došlo poté až v roce 1951. Za předsedu hasičské jednoty byl zvolen Rak Josef a místopředsedou Hubka Augustin. V tomto roce prošlo nutnou opravou hasičské auto za pomoci br. Jana Prouzy. Bohužel v tomto roce se zhoršila práce sboru, přestalo se s pravidelnými cvičeními. Na schůzi v roce 1952 se při malé účasti členů rozvinula ostrá diskuze ohledně zlepšení činnosti sboru s poukázáním na potřebu získání mladých lidí do sboru a založení žákovského družstva. Na výroční členské schůzi v roce 1953 byla předsedou sboru vyjádřena nespokojenost s činností sboru a stavem motorové stříkačky, která sice byla provozuschopná, ale automobil byl nepojízdný. Jednalo se o možnosti získání vojenského auta pro potřeby hasičů. V roce 1954 se místní hasičská jednota přejmenovala na místní československou požární ochranu. V následujících volbách byli ve funkcích potvrzeni: předsedou Josef Rak, I. místopředsedou Hubka Augustin a II. místopředsedou Řezníček Antonín. Kromě nich bylo do výboru zvoleno dalších 13 členů. V roce 1955 byl předsedou zvolen Řezníček Antonín a jeho funkci místopředsedy převzal Josef Rak.  Přesuny ve funkcích sbor očekával zlepšení činnosti sboru, především pak mladých hasičů. Po celý rok dobře pracovaly preventivní a žňové hlídky. V dalších letech se zlepšila práce sboru, mladí se zapojili do pravidelných cvičení a na soutěžích  jsme se začali umísťovat mezi nejlepšími družstvy. Po delší době v roce 1956 opět hořelo v obci u Karla Hurdálka a z důvodu nedostatku vody shořela celá zemědělská usedlost. Ve volbách v roce 1957 byl do funkce předsedy navržen a posléze i zvolen br. Pozděna Antonín. Pro členy byly získány starší a obnošené stejnokroje zaplacené z hasičské pokladny. V roce 1958 se konalo v obci okrskové cvičení za účasti okolních sborů. Po celý rok členové uskutečnili desítky domovních prohlídek zaměřených na stav komínů a elektroinstalace, konala se beseda s dětmi o nebezpečnosti hraní si s ohněm, členové odpracovali desítky hodin pro obec a nově založené JZD v obci. V roce 1959 po ústní roztržce mezi předsedou Pozděnou a Josefem Burdychem rezignoval předseda na svoji funkci a na jeho místo byl zvolen Josef Rak. I přes tento incident sbor pokračoval v dosavadní dobré práci pro obec a na koncci roku byl zvolen nový předseda Jan Hurdálek. V následujícím roce nastala další nepříjemnost ve výboru sboru. Protože velitel Prouza Antonín musel nastoupit základní vojenskou službu, bylo zapotřebí zvolit nového velitele. Bohužel o tuto funkci neměl nikdo zájem a nakonec byl nový velitel jmenován obecním výborem. Velitelem se stal Josef Rak, následně do funkce předsedy byl řádně zvolen Miroslav Pavel a jednatelem Čeněk Hončl. Miroslav Pavel následně odcestoval pracovně do Indie a ve funkci jej zastupoval velitel. V roce 1962 byl konečně stanoveno žákovské družstvo pod vedením Josefa Raka, Miroslava Hanuše a Hončla Čeňka. Zrušením obce Dolní Rybníky a jejím převedením pod Horní Radechovou přešlo ke sboru několik nových členů. V červenci se uskutečnilo aplikační cvičení s požárním útokem na Kollertovu stodolu. Při této akci se občanům ukázalo i mládežnické družstvo a svěřený úkol splnilo. Úspěšně dopadlo i okrskové cvičení znázorňující likvidaci požáru kravína. Pouze druhé aplikační cvičení na Slavíkově nebylo z důvodu nedostatku vody dokončeno. V tomto roce bylo nahrazeno staré hasičské vozidlo jiným nákladním, na kterém musely být provedeny nemalé úpravy, aby mohlo hasičům sloužit. Již druhým rokem si úspěšně vedlo žákovské družstvo na pořádaných soutěžích. Na konci roku byl předsedou zvolen Burdych Josef. V roce 1963 byly dokončeny opravy auta za nemalého přispění br. Miroslava  Hanuše, který byl v té době strojníkem. Rok 1964 byl ve znamení oslav 80. výročí založení dobrovolných hasičů v obci. Slavnostní schůze se konala u Semeráků a zahájil ji nový předseda Josef Rak. Odpoledne od 14 hodiny se konalo požární cvičení na Kollertovu stodolu, následoval dětský den s kolotoči i soutěžemi. Ve večerních hodinách se dlouho tančilo a zpívalo. Na konci roku valná hromada zvolila novým předsedou Antonína Řezníčka a Josef Rak se stal velitelem. Na této schůzi bylo také konstatováno, že práci s mládeží se v poslední době nedaří a bude zapotřebí zlepšit přístup k dětem. Této záslužné činnosti přislíbil věnovat svůj osobní čas br. Čeněk Hončl a především jeho zásluhou mladí hasiči dále cvičili a účastnili se soutěží. V následujících letech se sbor účastnil soutěží pořádaných v rámci okresu i okrsku s umístěním ve druhé polovině z přihlášených družstev, pravidelně se cvičilo, konaly se preventivní prohlídky, členové odpracovaly stovky brigádnických hodin pro obec. Po mnoho let v obci nehořelo, až na počátku roku 1968 shořela dřevěná bouda u čp. 21, kde bylo umístěno vodní čerpadlo zemědělského družstva a později vinou nezodpovědného pálení trávy p. Matýskou shořela střecha vodárny  Karla Martince. V tomto roce bylo pro technickou závadu na nádrži odstaveno hasičské auto, ale zásluhou br. Miroslava Hanuše byla závada odstraněna a hasiči byli opět schopni plnit svěřené úkoly. Na sklonku roku byl oznámen požár v půdních prostorách domu p. Ladislava Čížka, který byl zásluhou rychlého zákroku br. Ladislava Hončla, Josefa Burdycha a Karla Kociána zlikvidován, takže uskladněné seno se od hořících oděvů nevznítilo a stavení bylo uchráněno. Požár patrně zavinil syn majitele. V té době však již celý národ žil ve smutku a rozčarování z politické situace v naší republice po srpnových událostech a následné okupaci země, což se projevilo i v činnosti sboru v dalších letech.. V roce 1969 měl sbor 52 členů, z toho 2 ženy. Výbor se scházel v sokolovně a pracoval ve složení: předseda Antonín Řezníček, velitel Josef Rak, preventista Miloš Vlach, jednatel Jiří Gonák, referent výchovné práce Vladimír Duška, hospodář Antonín Chráska, technický referent Miroslav Hanuš, referent CO Ladislav Čížek, vedoucí mládeže Čeněk Hončl a kronikář  Antonín Pozděna. Na počátku 70. let byla činnost sboru značně omezena, přestaly se konat preventivní prohlídky domů, cvičilo se velice málo, podpora obecního výboru byla nedostatečná, mládež neměla o práci zájem. Je třeba říci, že se stejnými problémy se potýkaly i další sbory v okolí.

 

ČINNOST SBORU OD 70. LET PO SOUČASNOST

Bohužel pro toto období se zachovalo málo písemných zpráv, poslední zápisky v pamětní knize, kterou vedl kronikář p. Pozděna, jsou k roku 1973. Proto následující pasáž almanachu bude složena ze střípků pamětí současných členů sboru a doposud žijících pamětníků.

V roce 1972 získal sbor přenosnou motorovou stříkačku a tím se výrazně zlepšily podmínky pro cvičící družstvo. Uskutečnilo se několik cvičení, při kterých si členové vyzkoušeli obsluhu stříkačky. Náš sbor organizačně připravil okrskové cvičení, při kterém byl veden útok na budovu školy a blízké okolí. Hodnocení celé akce bylo kladné a zúčastnilo se jej mnoho mladých členů.

Sbor i v dalších létech byl schopen plnit si povinnosti, které po stránce hasičské měl přiděleny. Pravidelně se účastnil okrskových a okresních soutěží, plánovaných námětových cvičení, členové odpracovali stovky hodin pro obec při úpravě vodních zdrojů, údržbě školy a školky a při údržbě vlastní techniky nebo hasičské zbrojnice. Kromě těchto aktivit byli hasiči spolu se Sokolem jedinými pořadateli kulturních akcí v obci. Činnost sboru byla výrazně závislá na finančních možnostech obce ve zkvalitňování technického zázemí sboru. Členové připravili důstojné oslavy významných výročí vzniku sboru za přítomnosti pozvaných hostů sdružení a okolních sborů.

V roce 1975 se uskutečnily volby nového výboru našeho sboru. Předsedou byl zvolen Antonín Řezníček, velitelem Josef Rak, místopředsedou Vl. Hončl, preventistou Ladislav Čížek, jednatelem Jiří Gonák a dalšími členy byli Vl. Dušek, A. Chráska, M. Hanuš, M. Horák, A. Hončl, J. Semerák a J. Prouza. Na valné hromadě bylo konstatováno, že se činnost postupně zlepšuje a kladně bylo hodnoceno odpracování 325 brigádnických hodin.

V roce 1976 došlo ke změně ve funkci jednatele, br. Gonáka vystřídal br. Duchatsch. Náš člen Seidl Jiří st. byl pověřen ustavením dorosteneckého družstva při našem sboru. Uskutečnilo se 80 preventivních prohlídek rodinných domků a odpracováno bylo 225 hodin při údržbě techniky a zbrojnice a téměř 1000 hodin na výstavbě nového pohostinství. Sbor nemusel příliš zasahovat u požárů v obci, přesto se zapojil při likvidaci hořícího lesa u Brátů a rychlý zásah našich členů zabránil jeho dalšímu šíření a později 15. srpna při požáru  kravína na Končinách.Tohoto zásahu se zúčastnily 4 sbory, podařilo se vyvést dobytek do bezpečí, ale shoření střechy a uskladněného sena se zabránit nepodařilo.

K další změně ve složení výboru došlo v roce 1977. Na základě voleb byli do jednotlivých funkcí navrženi:

 

předseda:

Rak Josef

místopředseda a velitel ZO:

Hončl Vlastimil

místopředseda:

Seidl Jiří st.

jednatel:

Duchatsch Josef

hospodář:

Seidl Jiří st.

preventista:

Čížek Ladislav

člen

Horák Miloš

člen

Seidl Karel

člen

Hanuš Miroslav ml.

člen

Gonák Jiří

člen

Laštovička Milan

člen

Hončlová Jana

       

Na okrskové soutěži naše družstvo obsadilo pěkné 3. místo a na základě tohoto umístění jsme reprezentovali okrsek i na okresní soutěži, které se zúčastnilo 18 družstev. Po pěkném výkonu jsme obsadili celkové 6. místo.

Po dlouhé době v obci opět hořelo  v roce 1981 a to v čp. 68 u Ladislava Formana. Požár vzniklý od okuje po sváření byl zachycen ve svém zárodku a podařilo se jej uhasit pomocí hasicích přístrojů ze zbrojnice a kbelíků vody.

V roce 1984 sbor oslavil 100 roků činnosti od svého založení. Oslavy probíhaly po celý rok a měly převážně kulturní a zábavnou formu. Výročí bylo připomenuto na tradičním hasičském plese, dále jsme zorganizovali karneval na lyžích, letní pouťovou taškařici a následně i posezení při reprodukované hudbě pro širokou veřejnost.

Na počátku 90. let vedl sbor br. Jaroslav Laštovička starosta sboru a br. Jiří Seidl ml. velitel sboru. V březnu roku 1991 získal sbor novou hasičskou stříkačku PS-12. Následující rok došlo k dalšímu zlepšení technického vybavení našeho sboru, protože nám byla poskytnuta nová cisterna CAS 25 na podvozku Škoda 706 RTHP, která nahradila dávno nevyhovující Tatru 805. Výměna techniky  si vyžádala úpravy vjezdu do naší zbrojnice. Nové vozidlo jsme předvedli zájemcům při pomoci v organizování motocyklových závodů ENDURO, jehož etapy vedly přes naši obec. V roce 1993 se náš sbor pod vedením Jaroslava Laštovičky a Jiřího Seidla ml. scházel v nově opravené hasičské zbrojnici, zlepšilo se materiální vybavení výjezdového vozidla a úpravy se dočkala i motorová stříkačka PS 12, která byla vybavena elektrickým startérem. Na soutěži ve Stolíně se naše družstvo umístilo na 2. místě.

Teprve v polovině 90. let obsazením významných funkcí ve vedení sboru mladými členy došlo k výraznému nárůstu zájmu o hasičskou činnost. Účastnili jsme se mnoha soutěží v okolí (Dolní Radechová, Kramolna, Stolín) a většinou se našemu družstvu dařilo. V roce 1995 za pomoci sponzora firmy Retip Červený Kostelec a jejího spolumajitele p. Kubečka ze Slavíkova bylo naše vozidlo vybaveno radiostanicí. Netrvalo dlouho a naši hasiči mohli svoji získanou techniku uplatnit při požáru v Přibyslavi. Většina sborů okresu byla svolána k velkému požáru lesa v těžko přístupném terénu, při jehož likvidaci bylo použito i leteckých služeb.  Náš sbor vyslal sedmičlennou skupinu, která se zapojila v dodávkách vody a při střídání hasičů, kteří pracovali s dýchací technikou v těžce přístupném terénu.

Výroční valná hromada roku 1997 se konala ve Stolíně, protože v obci nebyly k dispozici odpovídající prostory pro tolik lidí. Jedním z bodů programu byly volby celého výboru sboru. Do jednotlivých funkcí byli zvoleni:

 

Starosta:                   

Petr Duchatsch

Místostarosta:          

Ivo Hanuš

Jednatel:

Kateřina Seidlová

Hospodář:                 

Aleš Gonák

Velitel:                      

Jiří Seidl ml.

Zástupce velitele:    

Jirka Marek

Preventista:  

Mirek Hanuš

Vzduchotechnika:     

Michal Forman

Spojové prostředky: 

Roman Riedl

 

Sbor vytvořil nové soutěžní družstvo, které se poměrně rychle a kvalitně připravilo na pořádané soutěže. Především mladí mohli uplatnit svoji rychlost a zápal. Kromě hasičské činnosti sbor pokračoval v pořádání vlastního plesu  a navázal na tradici pálení čarodějnic pro širokou veřejnost. V tomto roce znovu hořelo na nedalekém Slavíkově. Vznítila se zemědělská usedlost p. Vlacha. Hašení, které trvalo několik hodin jsme se zúčastnili, i když naše vozidlo bylo na opravě motoru. Ještě dvakrát jsme asistovali při dopravních nehodách a vyprošťování vozidel.

V roce 1998 měli naši členové napilno. V květnu jsme zasahovali při požáru střechy skladu Rubeny v Hronově. Dne 24. června v ranních hodinách jsme byli vyžádáni k pomoci při likvidaci následků povodně do sousedního okresu Rychnov n. Kněžnou, konkrétně do obce Kounov. Naše pomoc byla oceněna předáním medaile „ Za příkladnou práci“ našemu sboru od Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. V říjnu jsme asistovali při hašení požáru uskladněných pilin u objektu OD IMPRO v Zábrodí a pohotovost jsme drželi až do druhého dne. Naše soutěžní družstvo se na 3. ročníku námi pořádané hasičské soutěže umístilo na 1. místě v čase 32,10 s.

V roce 1999 jsme asistovali u dopravní nehody v Dolní Radechové, na hořícím strništi na Slavíkově a při požáru rodinného domku na Bohdašíně, kromě toho jsme měli 11 výjezdů k technické pomoci jako čerpání vody, mytí komunikací či práci s motorovou pilou. Soutěže Radechovský kopeček se zúčastnilo rekordních 33 soutěžních družstev v kategoriích žáci, ženy a muži. Naše 2 družstva se umístila na 1. a 3. místě v časech 30,69 s a  36,72 s.

Významnou událostí obce a tedy i sboru bylo otevření nové restaurace v obci a hasiči při této příležitosti zde v roce 2000 uspořádali první valnou hromadu, které se zúčastnilo celkem 125 členů a hostů. V proběhlých volbách byli schváleni dosavadní  představitelé sboru doplněni o kronikářku Martinu Horákovou, samaritánku Katku Seidlovou a vedoucí mládeže Petra Duchatsche a Katku Seidlovou. Oceněno za svůj přínos pro sbor bylo 25 našich členů.

V tomto roce se naši hasiči zapojili při likvidaci následků velké povodně, která zasáhla Jaroměř. Po celý víkend pomáhali čerpat vodu ze zaplavených objektů občanů a města a za jejich pomoc se dočkali poděkování od paní Jelínkové, starostky Jaroměře, která osobně přijela na podzimní valnou hromadu. Na této valné hromadě byl schválen záměr vybudování klubovny v půdních prostorách zbrojnice.

Realizace vybudování nové klubovny byla jedním z hlavních úkolů pro rok 2001. Členové sboru odpracovali stovky hodin na úpravě prostor celé budovy naší zbrojnice. V květnu tohoto roku se nám podařilo vyřešit dlouhodobý problém dopravní obslužnosti soutěžních družstev mladých i dospělých hasičů zakoupením vozu Avia – Furgon za 26.000 Kč. Následně naši hasiči přispěli svojí účastí na likvidaci velikého požáru rodinného domu v Červeném Kostelci v ul. Českoskalické, při jeho likvidaci museli hasiči pracovat v dýchací technice po několik hodin. Naše družstvo dorazilo na místo za 6 minut a po dobu zásahu jsme zajišťovali osvětlení prostoru naší elektrocentrálou. Přes nasazení 6 jednotek byla výsledná škoda přesahující 600.000 Kč. Družstva mužů i žen úspěšně reprezentovala náš sbor na okrskových i okresních soutěžích, úspěchů dosahovala i v kraji. Vítězi okresního kola, které se konalo v Náchodě na Hamrech se stala družstva mužů i žen našeho sboru. I na dalších soutěžích se našim mužům dařilo. Na konci června jsme na okrskové soutěži na Žernově porazili všechna přítomná družstva výsledným časem útoku 28,06 s. Za naše mužské družstvo v útoku soutěžili - stroj: Jiří Seidl, spoj: Karel Seidl, koš: David Duchatsch, roztah B: Ladislav Máslo, rozdělovač: Martin Seidl, proudy: Antonín Lašťovička, Lukáš Duchatsch. Na konci června přijela do naší obce televize Nova, která po natáčení v Praze o činnosti profesionálních hasičů toužila natočit šot o soutěžních schopnostech dobrovolných hasičů. Televizní reportér Martin Krpač si vybral náš sbor. Na jejich přání naše soutěžní družstvo předvedlo několik pokusů hasičského útoku na hřišti v Zábrodí a tyto byly odvysílány ve zpravodajství Novy 29. června večer. Přesně po měsíci hořelo u p. Čížka, který si zapomněl na sporáku pánev, ale tento požár byl lokalizován v zárodku br. Laštovičkou a majiteli nevznikla žádná větší škoda. Krajského kola ve Skutčii se zúčastnila družstva mužů i žen. Soutěžilo se ve štafetách a útoku a naši nezklamali. Muži obsadili 5. místo a ženy 7. místo. Poslední domácí soutěž Radechovský kopeček , která má každým rokem vyšší účast soutěžících družstev, jsme opět vyhráli. Opět se potvrdilo, že naše mladé soutěžní družstvo nemá v okrsku odpovídající konkurenci a pokud neselže technika, těžko nacházejí přemožitele.

Na začátku roku 2002 jsme se zapojili do likvidace velkého požáru v Hronově, kde hořely půdní prostory obytného činžovního domu v Hostovského ulici. Hašení požáru trvalo od brzkých ranních hodin po celé dopoledne a odpoledne následovalo stěhování nábytku poškozených rodin.  Následovaly menší zásahy – požár skládky na Slavíkově, vytažení vozidla při dopravní nehodě aj. Na soutěži ve Rtyni jsme navázali partnerské vztahy s hasiči z polských Braszowic. Tím jsme se po červenokosteleckém sboru stali druhým, který navázal partnerství se sborem z Polska. K potvrzení této spolupráce došlo 23. června v Braszowicích , kam jsme byli spolu s Č. Kostelcem pozváni na regionální soutěž. Soutěžilo se ve štafetách a útoku a naše výsledky sklidily u přítomných diváků veliký ohlas. I tento rok jsme se zúčastnili mnoha hasičských soutěží a reprezentovali jsme okrsek na krajském kole v Novém Městě n. Metují. Své schopnosti jsme předváděli i v nově založené hasičské lize.

 

Z ČINNOSTI MLADÝCH HASIČŮ SBORU

Od počátku založení našeho sboru byla ze strany dospělých hasičů věnována nemalá práce péči o mladou nastupující generaci. Pouze vlastní výchova perspektivních nástupců byla zárukou dobře a dlouhodobě fungující organizace, která mohla v obci zajišťovat jim svěřené úkoly v oblasti požární ochrany. Po dlouhá desetiletí se vystřídalo ve funkci vedoucích mládeže několik obětavých členů, kteří s mladými strávili stovky hodin při výcviku, na soutěžích či jiných společných akcích. S některými jmény jste se již seznámili v předchozích kapitolách. Následující stránky almanachu budou věnovány činnosti našich mladých hasičů v posledních 8 letech.

Od 70. let se sboru dařilo udržet v činnosti několik mladých členů, ale jejich příprava byla nepravidelná a často záleželo na chuti samotných členů a jejich vedoucích, zda se schůzky uskuteční či ne. Občas to vypadalo na rozpad družstva, ale vždy se podařilo zájem o činnost zachovat. Přesto se celkem pravidelně družstvo mladých účastnilo soutěží pro ně pořádaných. K výrazné změně v přístupu k mladým zájemcům nastalo v polovině 90. let, kdy do funkce velitele sboru byl zvolen Jiří Seidl ml..

Jeho zvolením dostal celý sbor impuls k nové éře činnosti. Sbor získal novou cisternu s kompletním vybavením zásahovou technikou, byly zakoupeny vysílačky umožňující rychlé přijetí zprávy o vzniklé události a tím i zajistily rychlý výjezd členů k zásahu. O činnost sboru projevili zájem i noví mladí lidé z obce. Bylo zapotřebí zajistit jejich vedoucího, který by se postaral o náplň činnosti při společných schůzkách. Této úlohy se ujal Petr Duchatsch ml. a na první svolanou schůzku 9. září 1995 přišli Kateřina Seidlová, Martin Seidl, Tomáš Křivka, Lukáš Duchatsch, David Duchatsch, Ladislav Máslo, Tonda a Pavel Laštovičkovi, Michal Hubka, Josef Rak a Martin Šrůtek. Žáci se učili  základům hasičské činnosti a scházeli se asi 1x měsíčně. Teprve vystřídáním ve funkci strýcem Petrem Duchatschem dostaly schůzky mladých hasičů na pravidelnosti a jasný program. Mladí se učili  značky, uzle, první pomoc, ale i soutěžní štafetové disciplíny a útok. Práce všechny  nadchla a každý se těšil na další schůzku. 

Jejich první zkušenost s požárem se naskytla 22. dubna roku 1996, kdy  společně s dospělými pomáhali při hašení velikého požáru lesa v Přibyslavi. Prvních soutěží hry Plamen, které se konaly v tomto roce v Šonově a v Nízké Srbské  se naše družstvo ještě nezúčastnilo, buď nebyla k dispozici stříkačka, nebo nebyli schopni zvládnout fyzicky tak náročné soutěže . Zúčastnili se až poslední soutěže na Bohdašíně. Soutěžilo se v disciplínách – štafeta dvojic, štafeta 4x 60 m, požární útok a útok se džberovkou. Překvapením pro mladé i vedoucího bylo pěkné 3. místo z 18 zúčastněných družstev. Na základě tohoto umístění dostali pozvánku na okresní kolo hry Plamen, které se uskutečnilo 25. května v Náchodě – Plhově. Před naším mladým družstvem byly některé disciplíny, které ani netrénovali. I přesto se v kategorii dorostu naše družstvo umístilo opět na 3. místě. Na konci července se 2 družstva mladých hasičů zúčastnila soutěže na Žernově a skončila na 5. a 8. místě.

Do dalšího roku soutěže Plamen a okrskových soutěží vstoupilo družstvo mladých hasičů 14. září 1996 svojí první poprázdninovou akcí. Poslední soutěží dorostu byla tradiční Stolínská zatáčka a na této se našim 2 družstvům příliš nedařilo, protože nejlépe skončily na 5. místě.  V říjnu nastoupilo naše nové žákovské družstvo do soutěží účastí v závodě ZPV v Rokytníku. S ohledem na nedostatek zkušeností se mladší umístily na 9. místě a starší na 17. místě. V té době již pomáhala vedoucímu Petru Duchatschovi s mládeží Kateřina Seidlová.

Rok 1997 zahájilo družstvo žáků soutěží v Josefově, kde mohlo přesvědčit o svých nacvičených schopnostech ve vázání uzlů a poznávání značek. Konečné umístění odpovídalo jejich schopnostem – 8. a 11. místo. Následovaly tradiční soutěže mladých hasičů hry Plamen, a to v Šonově u Nového Města a v Nízké Srbské. Přestože družstvo mělo již zkušenosti se soutěžemi, občas se něco nevydařilo. I tak umístění na 4. a 10. místě byla pro žáky i vedoucí úspěchem. Soutěž na Bohdašíně potvrdila dosavadní dobrá umístění našich žáků a celý ročník byl zakončen okresním kolem, které se uskutečnilo ve Velkém Poříčí. Zde naši mladí hasiči vybojovali celkové 11. místo. Kromě soutěží vedoucí připravili pro mládež i jiné zábavné akce – dětské dny ve Velkém Poříčí a v obci. Léto bylo zakončeno soutěží v Přibyslavi a starší žáci zaznamenali první výstup na „bednu“ svým 2. místem a soutěží v Rokytníku.  

Rok 1998 zahájili mladí hasiči trojbojem v Josefově, kterého se zúčastnilo první naše dorostenecké družstvo dívek, dále dorostenci a starší žáci. Složení jednotlivých družstev bylo následující:

Starší žáci – Martin Středa, Radim Paavlíček, Jana Kyprová, Marek Máslo, Petra Štěpánová a Jakub Laštovička

Dorostenci – Martin Seidl, Ladislav Máslo, Lukáš Duchatsch, Antonín Laštovička a Kateřina Horáková

Dorostenky – Martina Horáková, Lada Formanová, Lubomíra Šujanová, Petra Netvalová a Lenka Laštovičková

Jednotlivá družstva tak jak jsou seřazena jmenovitě se v soutěži umístila na 15., 6. a 7. místě.

Na následující soutěži v Šonově se našim příliš nedařilo, radost vedoucím udělalo pouze družstvo starších žáků svým 8. místem z 19 soutěžících hlídek. Stejně tak se moc nedařilo ani v Nízké Srbské, kde se tradičně soutěžilo v štafetě dvojic, štafetě 4x 60 m a v požárním útoku s vodou. Družstvo si napravilo reputaci až na Bohdašínském poháru svým 7. místem. Okresní kolo se uskutečnilo opět ve Velkém Poříčí a potvrdilo, že naše mládežnické družstvo bylo v posledních letech dobře připravováno svými vedoucími. Celkově se svými výsledky zařadilo na 11. místo v okrese. Posledními soutěžemi v roce 1998 byl závod ZPV v Mezilesí a mikulášský trojboj v nedaleké Rtyni.

Rok 1999 zahájila naše mládež spolu s vedoucími zimními přípravnými schůzkami v hale v Dolní Radechové s cílem posílit fyzickou zdatnost před nadcházejícími soutěžemi. Přesto se na soutěžích v Šonově, Nízké Srbské  i na Bohdašíně dařilo jen průměrně s umístěním  ve středu startovního pole. Toto trápení bylo dovršeno předposledním 12. místem na okresní soutěži v Josefově. První polovina roku se našim mládežnickým družstvům příliš nevydařila. Když nepomohla zimní fyzická příprava, vedoucí vsadili na letní přípravné diskotéky. A výsledky se ihned dostavily – 3. místo na soutěži v Přibyslavi. V září se mládežnická družstva ukázala domácím divákům na našem kopečku. Za soupeře jim bylo družstvo z Červeného Kostelce a v obou pokusech zvítězili domácí. Celý rok byl zakončen účastí na rtyňském trojboji, kde se mladším i starším žákům moc nevedlo.

Do roku 2000 vstoupila družstva mladších i starších žáků soutěží v Jetřichově, kde je čekaly disciplíny vázání uzlů, spojování půlspojek, značky a testy. Obě družstva se umístila v druhé polovině všech startujících. Ani další dvě soutěže v Šonově a v Nízké Srbské nepřinesly našim mladým hasičům lepší umístění v silné konkurenci, a tak až na Bohdašíně svým 6. místem udělali svým vedoucím radost. Účast na okresním kole v Josefově byla spíše formální záležitostí, protože se vedoucím podařilo složit pouze 1 hlídku, která neměla dostatečnou konkurenci k  prokázání svých schopností. Po prázdninách vedoucí Petr Duchatsch, Lukáš Duchatsch a Ladislav Máslo svolali všechny mladé hasiče k přípravě na nový ročník hry Plamen. Početně posíleno bylo především družstvo starších žáků, které na soutěži v Mezilesí obsadilo 22. místo. Na podzim se podařilo získat 5 nových zájemců o hasičskou činnost a někteří z nich se zúčastnili poslední soutěže v roce ve Rtyni. I jejich zásluhou mohli vedoucí přihlásit mladší i starší družstvo, ale nezkušenost nových členů a nedostatečné znalosti byly příčinou umístění mezi posledními.

Rok 2001 zahájila obě nově vzniklá družstva tradičními soutěžemi v Jetřichově, Šonově a Nízké Srbské. Výsledky odpovídaly možnostem jednotlivých členů a stupni natrénovanosti. Přes veškerou snahu výrazné zlepšení nepřicházelo. Bohdašínského poháru se zúčastnila naše hlídka mladších žáků a družstvo starších, nakonec mladší skončili na 2. místě z 5 přítomných hlídek, starší se umístili na 11. místě. Stejnými družstvy obsadili vedoucí i okresní kolo, které hlídka mladších vyhrála. Podzim roku se nelišil od let předcházejících, naši mladí hasiči se zúčastnili soutěží v Hronově, Mezilesí a Rtyni. Každá účast na soutěži přinášela nové zkušenosti a dodávala psychické odolnosti. Na konci roku se mladí hasiči dočkali ocenění za dlouhodobou činnost a získali nové cvičné uniformy, které jim udělaly radost.

Od počátku roku 2002 se mladí pravidelně scházeli s vedoucími na schůzkách, jejichž program byl směrován k přípravě na jednotlivé soutěže. Opět se zúčastnili tradičních soutěží, které jsou v průběhu jara organizovány a výsledky nemohly potěšit vedoucí ani soutěžící. Celý smolný rok byl zakončen již na Bohdašíně, protože v tomto roce se naše mladá družstva nenominovala do okresního kola. Chtělo to více trénování a zájmu, někdy trochu štěstí. Na podzim s přáním lepšího vstupu do soutěžního roku se mladí hasiči zúčastnili soutěží v Hronově, kde se opravdu zadařilo a po dlouhé době se starší umístili na pěkném 4. Místě. Po tomto úspěchu se sice nepodařilo navázat na podobné umístění v Mezilesí, ale poslední soutěž ve Rtyni přinesla ještě hezčí, „mikulášské“ 3. místo.

Z činnosti v roce 2003, kromě stálých soutěží, se naši mladí hasiči zúčastnili i nehasičského turnaje ve stolním tenise, na který je pozvali z Přibyslavi. Přestože nebylo možné dostatečně trénovat, bylo jejich 1. místo překvapením pro všechny. Přivezli do Radechové kromě velikého dortu i mnoho dalších cen. V tomto roce stojí za zmínku vybudování pěkné klubovny v půdním prostoru zbrojnice, která sloužila i ke schůzkám mládeže a jejich přípravě na další soutěže, například využitím videa. V tomto roce vedoucí přihlásili družstva i na hasičské soutěže do Rožnova a Bělovse, aby získala sebevědomí, ale poslední místo v Bělovsi jim zrovna moc nepomohlo. Výsledky soutěží v rámci hry Plamen se nelišily od předcházejících let, a tak se mladí znovu nenominovali do okresního kola. Úspěšné bylo družstvo v hasičském útoku v Dolní Radechové při příležitosti 120 let činnosti jejich sboru, kdy soutěž žáků suverénně vyhrálo. Stejně si mladí vedli i v Červeném Kostelci, kde hasiči slavili 130. výročí založení sboru. V připraveném trojboji a v konkurenci 5 družstev také zvítězili. Na podzim ještě obsadili pěkné 3. místo v hasičském útoku při Stolínské zatáčce a 8. místo v Hronově.

 

Z ČINNOSTI DRUŽSTVA ŽEN

Usilovná práce s mládeží v 90. letech vyústila v roce 1998 založením prvního ženského družstva. Jeho členkami byly Katka Seidlová, Lada Formanová, Luba Šujanová, Petra Netvalová, Jana Švorčíková, Martina Horáková a Žaneta Kejzlarová. Prvních soutěží se zúčastnily ještě jako dorostenky, ale Žernovský pohár byl jejich první soutěží v kategorii žen a hned pěkné 12. místo z 22 družstev. Rozjezd byl přímo vynikající, což potvrdilo 4. místo na soutěži v Přibyslavi. Zájem o cvičení a zlepšování byl veliký ze strany všech členek. Další soutěží, které se družstvo zúčastnilo byl závod v hasičském útoku na Vysokově. Útok byl veden do kopce a navíc do zatáčky a to nebylo ještě natrénováno. Přesto 3. místo, i když více družstev v soutěži nebylo.  Před domácími příznivci a na domácí „půdě“ se dívky předvedly v září na Radechovském kopečku a tentokrát nenašly přemožitele a časem 33.08 s zvítězily.

Do roku 1999 vstoupily naše ženy v tomto složení: Katka Seidlová, Lada Formanová, Luba Šujanová, Jana Švorčíková, Martina Horáková, Jana Laštovičková, Markéta Laštovičková, Jaruna Máslová, Katka Horáková a Zuzana Ansorgová. Na rozjezd se zúčastnily soutěže v Šonově v kategorii dorostenek, aby v červnu co nejlépe uspěly na okresním kole v Bezděkově. Celkové 3. místo nebylo zklamáním, i když odstup od stříbrné medaile byl malý. Následovaly soutěže na Lipí (2. místo) a na Žernově (3. místo). Dosavadní výsledky našich žen zajistily kolektivu účast na krajském kole, které se konalo v Dobrušce. Přes veškerou snahu nedopadlo družstvo dobře a skončilo poslední. V průběhu letních prázdnin se družstvo zúčastnilo soutěží v Provodově a Přibyslavi. Naše ženy pomohly i s organizací taneční zábavy a dětského dne v obci. Na podzim se našim ženám nevyvedla soutěž na Vysokově, kde v konkurenci družstev z Vysokova, Nového Hrádku, Pavlišova, Provodova a Přibyslavi skončily po diskvalifikaci jako poslední. Náladu si zlepšily na Stolínské zatáčce (1. místo) a především na domácí soutěži, kde všem z Vysokova oplatily porážku.

V roce 2000 ukončila činnost v družstvu Luba Šujanová, kterou zastoupila Lenka Laštovičková. Čistě tréninkově byly pojaty jarní soutěže v Šonově (3. místo) a v České Metuji (2. místo), protože ty prestižní soutěže s účastí nejlepších družstev byly teprve před kolektivem. První byla soutěž na Žernově, kde se konalo okresní kolo. Celkové 3. místo nás nominovalo do kraje. Následovala soutěž Žernovský pohár, na kterém se družstvo umístilo na 2. místě a prohrálo pouze s družstvem Velkého Třebešova. Naše ženy našly v soutěžení radost a účastnily se snad všech soutěží, které byly v okolí pořádány. Následovala soutěž na Lipí (1. místo), v Provodově (3. místo) a v Přibyslavi (3. místo). Následovalo krajské kolo, které se uskutečnilo ve Dvoře Králové nad Labem. Soutěžilo se v jednotlivcích, štafetách a útoku. Tentokrát už naše ženy nezklamaly a 6. místem potvrdily, že jejich přípravy nejsou marné. Podzim roku byl ve znamení účasti na soutěžích na Vysokově (4. místo), na Kramolně (1. místo), ve Stolíně (1. místo) a na domácím Radechovském kopečku (1. místo). Rok 2000 byl pro naše ženy velice úspěšným, nejen v hasičské činnosti, ale i dalším bohatým programem v průběhu celého roku, např. účastí na koncertech a společenských akcích či výlety do hor.

V roce 2001 družstvo přijalo do svých řad další členku – Karolínu Seidlovou. Pokud to příroda dovolila, tak se pravidelně cvičilo. Přípravnou soutěží byla účast ve Vrchovinách, ale počasí bylo proti soutěžícím a hřiště bylo nezpůsobilé. Přesto se naše dívky rozhodly útok ukázat hrstce přítomných diváků a po jeho splnění sklidily potlesk a obdiv. Následná soutěž ve Lhotkách se našemu družstvu nevydařila z důvodu problémů se sáním vody, zato na okresním kole v Náchodě na Hamrech si spravily náladu suverénním vítězstvím ve své kategorii. Po okresním kole následovala řada soutěží, ve kterých naše ženy zaznamenaly rozdílné výsledky, vítězství se střídala se zklamáním. Nabízíme jejich přehled: Řešetova Lhota (2. místo), okrsková soutěž na Žernově (diskvalifikace), Malá Skalice (1. místo), Lipí (1. místo), Žernovský pohár (4. místo), Hořický pohár (2. místo) a Provodovská proudnice (1. Místo). Na krajské kolo do Skutče vyjelo naše družstvo s velikými ambicemi dosáhnout nejlepšího výsledku. Po splnění štafetových soutěží a útoku se umístily na 7. místě v kraji. Po krajském kole naše ženy zvítězily i v soutěži na Vysokově a opět doma na Radechovském kopečku, porážku zaznamenaly pouze na Stolínské zatáčce. Výčet všech sportovních akcí za rok je bohatý a poděkování si zasloužily nejen aktérky samotné, ale i jejich doprovod.

V roce 2002 vynechalo družstvo jarní soutěže, takže se poprvé představily až na okrskovém kole v Zábrodí. Vylosovaly si pořadové číslo 1. a jako první vstoupily do soutěže, kterou také jako první a nejlepší skončily. Za vítězství odměna žádná, ani diplom! Následně na okresním kole na Bezděkově obsadily 3. místo za Jasennou a Přibyslaví. Dále už následovalo vítězné tažení soutěžemi ve Žďárkách, v Říkově a na Lipí. Pro několik technických závad se vůbec nevydařil Žernovský pohár a následovala diskvalifikace. Ženy se dále zúčastnily soutěží v Přibyslavi (4. místo), na Vysokově (diskvalifikace), úspěšné Stolínské zatáčky (1. místo) a Kramolenského poháru (1. místo) s časem útoku 24,31 s. V tomto roce neobhájily 1. místo v domácí soutěži, kdy našly přemožitelky v ženách Kramolny.

Rok 2003 zahájily naše ženy na okrskové soutěži, která se konala na Zábrodí. Soutěže ženských kolektivů se zúčastnila 3 družstva ( Horní Kostelec a Horní Rybníky) a poprvé zde byly v rámci okrsku při soutěži použity sklopné terče a elektronická časomíra. Naše družstvo zvítězilo s převahou v čase 28,07 s. Pokud se našim ženám nepřihodila nějaká technická závada, tak většinou na závodech bojovaly o nejlepší umístění s družstvem z Kramolny. Byl to vždy prestižní boj, který se v tomto roce výrazněji přiklonil na stranu našeho kolektivu. Obávané soupeřky naše družstvo porazilo ve Velkém Třebešově, v Dolní Radechové, ve Velké Jesenici, na Lipí, ve Velichovkách a především potom na Kramolně a doma v Horní Radechové. Tento rok patřil prozatím k nejúspěšnějším z hlediska dosažených výsledků. Doufáme, že naše ženské družstvo ještě neřeklo poslední slovo a dosáhne dalších výrazných úspěchů. K tomu jim všichni přejeme hodně zdaru.

 

Domů